Je sobotní poledne, horký letní den, píše se 20.srpen 2005. Řeka Ploučnice se místy vyhýbá naplaveným větvím a kmenům, které kdysi na horním proudu svými korunami zdobily břehy a poskytovaly stín mileneckým párům, jinde přetéká přes čedičové a znělcové kameny, které proud vyrval v dávných dobách jejich mateřským skalám na severu Čech, drtil je až na nejmenší úlomky, zaobloval do oblých klamných tvarů v pstruhové vodě a zasypával nánosy z pískovcových skal. Rušný život našich předků v minulých stoletích připomíná opuštěný mlýn s rozpadající se zděnou konstrukcí na vodním náhonu, který sloužil jako pohon mlýnskému kolu pro mlynáře dodávajícího mouku a teplé bochníky do širokého okolí.
Pár nadšených milovníků vodního přirozeného živlu a několik desítek pozorovatelů se sešlo zde, ve Stružnici nedaleko České Lípy, aby si připomnělo, že i když je jedinec možná bezmocný k zákonitostem rozkolísaných dějinných událostí opakujících se s obměnami v čase, příležitost k životu a jeho naplnění se nám dostává v neopakovatelném individuálním prožitku a v náhodách. U shromaždiště nad schůdky na sestupu k řece po příkrém břehu začíná být těsno a na divoké vodě pod brankami v hlavním rameni toku dva mladí kajakáři, možná příští mistři světa, ukracují čekání diváků eskymáky po vzoru Lukáše Pollerta.
Konečně zní zahajovací melodie a pořadatelé ohlašují start 2.ročníku Neckyády ve Stružnici. Akce, která v naší zemi již začíná být ojedinělou vzácností. První plavidlo s hrdým názvem Pralinka, poněkud monstrózní, nemotorné a neuzpůsobené k pohybu na souši se přece jen daří Sosákům po strmých úzkých schůdcích dopravit na vodu.
Přijímací vstupní kontrola ještě nestačila vyzpovídat vodníka, který se řídí heslem "život začíná po padesátce", když kolem překvapených diváků ramenem řeky skrz branky na divoké vodě profrčelo na létajícím koberci tříčlenné teroristické komando z Persie.
O akci se doslechli nejen Arabové a nebe, ale i samotné peklo. Dvojice ďábelských velvyslanců neztrácela pekelný čas. Ještě nedojedla pečínku z ptačího hříšníka a už v kotli před zraky všech přítomných morbidně vaří a dusí další lidskou hodnotu, nevinné batole. Jejich plavidlo však ztrácí směr. Pekelníkovi totiž navlhlo kormidlo, ocas.
Se svým rákosovým domovem se na trasu vydává také mladý vodnický pár ze sousedního revíru.
K překvapení obyvatel do řeky vklouzl i tank, který tu asi zapomněli ruští vojáci, když byli nuceni opustit v roce 1990 tyto kraje. Možná ukrývá nějaké živé tělesné pozůstatky poblouzněného vojáka, který dodnes řeší otázku, proč ho čeští bratři nazývají okupantem a proč neoslavují 21.srpen, jako den díkuvzdání vojskům Varšavské smlouvy za jejich příjezd ku Praze za noci v roce 1968. V každém případě mu muselo vyhládnout, když se za vidinou výhry klobásek vydává v plné zbroji.
Jako u každé vody, ani zde nechybí hmyzí obyvatelstvo. Do gigantické velikosti přerostlý čmelák Vilík se nechává unášet vodou, popískávaje si svou oblíbenou píseň, a rozhlíží se kolem, kam by zasedl na obnažený krček k chutnému obědu.
Možná díky síle proudu téměř všichni mizí v zákrutě a putují po cestě k mostu u železniční zastávky, kde jim pořadatelé slibují možnosti úlovků a překvapení, která mohou ukojit jejich pijácké choutky.
Start Pralinky se hned v počátku mění na lodní tragédii. Ocitá se dnem vzhůru. Osádka naštěstí přežívá, i když se musí prodírat kopřivami lemujícími břeh, na němž plavidlo uvízlo.
Obecenstvo se přesunulo k cíli, některé s mezizastávkou u dalšího mostu, odkud bylo možné sledovat další mokré osudy. Čekání na konečné atraktivní plavby bylo kráceno oblíbenými melodiemi z vodáckých akcí i folkových festivalů. Zvuky roznášející se z reproduktorů do daleka sloužily nejen k rytmickému rozkolébání dětských boků, ale také jako zvukový maják pro zbloudilé závodníky, kteří se stále neobjevovali.
Ale přece. Z poslední zatáčky před cílovou rovinkou se vynořila skupina plavidel. K úžasu všech, s Pralinkou v čele.
Nastal nelítostný závěrečný finiš a boj. Teroristé z Persie neváhali použít levý hák při pokusu o sražení vodníka, který se sotva začal radovat, že mu život začal po padesátce a který přesto bezpečně projel cílem jako první.
Z odměn visících pod mostem ukořistil klobásky, které možná po padesátce nepřispívají k dietě, ale na které se těšil celou závodní trasu.
Velvyslanectví z Pekla podává stížnost u pořadatelů kvůli mokré vodě. Také čmelákovi Vilíkovi navlhla křidélka, to mu však nevzalo chuť na dietickou tekutinu. Utajený tankista možná ještě dnes loví žabí černé pasažérky ve svém zeleném vigvamu.
Pořadatelé si možná ještě teď lámou hlavu, zda udělili správně cenu za nejlepší styl. Očekávali sice radu od starosty Stružnice, avšak bláhově. Veřejná moc chce být se všemi zadobře. Podle starosty by všem měla být udělena cena za nejlepší styl.
Chcete-li znát, kdo vlastně zvítězil, přijeďte vyzpovídat pořadatele nebo se sami zúčastněte příští rok třetího ročníku. Třeba právě Vám bude náhoda i počasí přát. V každém případě prožijete chvilky, které se již nikdy nezopakují a na něž si později rádi vzpomenete.